Ryzí zlato představuje výsostně exkluzivní materiál pro uměleckou produkci. Pro své jedinečné vlastnosti, jako je vzácnost a ušlechtilost, oslnivý lesk nebo pozoruhodná odolnost vůči chemické i fyzikální zkáze, se stal drahocenným elementem výtvarných děl už před tisíciletími a napříč všemi kontinenty. Přitom se zlatu vždy přikládal ten nejhonosnější význam – vznešený královský status, nebo dokonce božství. V křesťanském pojetí znamená zlato Božské světlo nebo slávu Království nebeského. Zlatem září byzantské ikony a monumentální mozaiky, ale i drobné iluminace středověkých rukopisů. V neposlední řadě obohacuje drahý kov deskové obrazy oltářních retáblů, na kterých leštěné plátky ryzího zlata projasňují pozadí kompozic. Tím se naznačuje nadpozemský posvátný děj, jenž se odehrává v abstraktním bezčasí, ale zároveň získává nadčasovou platnost.

Zlatým hávem obestřené obrazy Eriky Voith vychází právě z fascinace skvostnými byzantskými ikonami nebo raně křesťanskými mozaikami. Intenzivní impuls vedl umělkyni k dokonalému osvojení starověké řemeslné metody zlacení. Autentičnost její tvorby v intencích letité tradice podtrhuje užití ryzího dvacetičtyřkarátového zlata a pigmentů namletých v proslulém holandském mlýnu Verfmolen de Kat. Převážně zemité tóny v rozmanitých odstínech příhodně vyvažují jasný metalický třpyt v harmonickém akordu teple laděného koloritu.

V širokém repertoáru Eričiných námětů dominuje nahé lidské tělo v rozličných polohách a pózách, vždy veristicky vykreslené. Zvláštní pozornost věnuje malířka gestům, artistním pozicím rukou a každému článku jednotlivých prstů. Obsahují ruce promlouvající jako nástroj němé komunikace skrytý význam, tajný kód? Pečlivě zaznamenaná poddajná pokožka dlaní navíc evokuje důvěrný lidský dotek, obnaženou křehkost a zranitelnost. Všeobjímající zlatou aurou jako by Erika vzdávala hold lidství. Projevuje úctu k tělu v roli důmyslného chrámu a k lidské vnímavosti vůči druhým i vůči sobě samému.

V tomto roce autorka posunula výraz svých děl směrem k současným aktuálním trendům. Obrazy doplnila o prvek reálného světla ve formě neonových trubic a prosvětlených lightboxů. Svit z elektrického zdroje staví jako paralelu k pomyslné záři zlata. Zároveň nutně vzniká neotřelý kontrast mezi hodnotou tisíci lety prověřenou a nedávným výdobytkem moderní společnosti.

Michaela Vaňková

Kurátorka výstavy