Glass Line
{Zdeněk Lhotský Zdeněk Lhotský Zdeněk Lhotský

Zdeněk Lhotský

Vystudoval obor hutní tvarování skla na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. Poté krátce pracoval ve středisku pro sklo v architektuře v podniku Železnobrodské sklo. Posléze ve studiích pokračoval na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v Ateliéru skla pod vedením legendárního prof. Stanislava Libenského. Po absolutoriu potřeboval od skla na několik let odstup a věnoval se jiným výtvarným disciplínám.   

V roce 1994 na popud právě Libenského zakoupil zanikající sklářské dílny v Pelechově na severu Čech a založil tam studio Lhotský, které se specializuje na techniku tavené plastiky. V tomto oboru je studio na světové špičce, taví se zde díla významných českých i zahraničních sklářských výtvarníků. V portfoliu jsou např. brazilský sochař a performer Tunga, slavný nizozemský designér Peter Bremers nebo dánský sochař Bjørn Nørgaard. S posledně jmenovaným Lhotský sedm let spolupracoval na realizaci sarkofágu pro dánskou královnu Margrethe II. Produkci a výrobu této 4,5tunové plastiky – jedné z největších skleněných plastik na světě – provedlo právě studio Lhotský. „Děláme věci, které neumí nikdo jiný na světě, zkoumáme hranice realizovatelnosti a nerealizovatelnosti.“

Lhotský je až neuvěřitelně všestranný člověk, i jeho umělecký záběr je značně široký. Střídá tvorbu tavených skleněných plastik a sklářský design s kresbou, grafikou, kovovou plastikou i realizacemi v interiérech a v architektuře obecně. Účastnil se desítek soutěží, přičemž jen některé výzvy se nakonec podařilo i uskutečnit. To ho však nikdy neodrazovalo, okolnosti vzniku jsou pro něj zajímavější než samotná dokončená díla. „Nezajímají mne hotové věci. Zajímají mne jejich příběhy. Když je dokončím, skoro pro mne umřou. Zajímá mne ten proces, když to vzniká, a ty příběhy, jak to vzniká.“

Jeho tvorba má nezaměnitelný rukopis. To, co všechny jeho umělecké projevy spojuje, je geometrie. Nerozhoduje, zda se jedná o fasády budov, tvorbu ve veřejném prostoru, vnitřní osvětlení, fontány, schodiště, nádoby všeho druhu, to charakteristické a propojující jsou právě různé geometrické obrazce, vizuální dekory. Nejde přitom o autorovu obsesi zdobit za každou cenu. Naopak, je to pro něj přirozený a spontánní prostředek uměleckého vyjádření. Pracuje s dekorem systematicky a pokaždé hledá nové, originální formy jeho uplatnění. Ornamenty jsou pro něj výzvou. Jak sám s trochou nadsázky říká, svedl imaginární diskuzi s architektem Adolfem Loosem o tom, zda ornament je, či není zločin. Dekoru zůstává věrný i navzdory tomu – nebo možná právě proto – že je dekor v českém skle spíše zapovězen.

Na výstavě se Lhotský představuje třemi transparentními optickými reliéfy. „Návrh reliéfů vychází z geometrie jednotlivých prvků, které se opakují. Jejich skládáním do celku vzniká nepřeberné množství možností, stovky kombinací. Je to zábava, nikdy nekončící hra… Ručně rozkreslené autorské vzory se naskenují a vznikají z nich pomocí 3D technologií modely. Ty se použijí na vytvoření klasické pískosádrové formy. Poté následuje několikatýdenní proces tavení a chlazení, po kterém se reliéfy ještě ručně brousí, leští a leští v kyselině. Velmi důležitá je pro kvalitní výsledek perfektní znalost optiky a lomu světla.“

Zdeněk Lhotský má za sebou množství samostatných i skupinových výstav, jeho práce jsou součástí mnoha soukromých i veřejných galerií a muzeí.