Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou ve Valašském Meziříčí, zpracování skla a světelných objektů. Poté pokračoval na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně v Ateliéru designu skla pod vedením prof. Petra Stanického. V současné době je na stejném místě doktorandem. V průběhu studií měl příležitost zúčastnit se vzdělávacího pobytu na Haute École des Arts du Rhin ve Štrasburku v tamním Ateliéru skla. Své práce již úspěšně představil na několika domácích i mezinárodních fórech, konkrétně v Praze, Londýně, Miláně, Frankfurtu nad Mohanem, Štrasburku, Benátkách a v Ósace. V posledních letech se věnuje také produkci výstav v Galerii Komnata zbudované z bývalé trafiky na trolejbusové zastávce v centru Zlína. Ve své tvorbě upřednostňuje projekty, ve kterých má možnost konfrontovat samotnou podstatu skla s jinými materiály. Zaměřuje se na produktový design a volné umění, součástí jeho tvůrčího výrazu jsou také site-specific instalace. Používá vícero sklářských technik, ponejvíce sklo foukané, tavené a ploché. Jeho přístup ke sklu je pokaždé značně experimentální.

Před zhruba třemi lety Krejčího zaujala konfrontace dvou značně rozdílných materiálů – ručně foukaného skla a ručně vyráběných nafukovacích fólií. Jejich propojením vznikly objekty založené na jedné straně na atraktivních vizuálních kombinacích a na té druhé na jejich rozdílných konstrukčních vlastnostech. Jde o jistou formu konfrontace a zároveň koexistence dvou matérií. V některých případech se mezi těmito nesourodými prvky vytvořila přirozená, až téměř naturální symbióza a působí jako jeden ucelený objekt. V jiných se nafukovací části staly pro skleněné předměty jakousi podpěrou a fungují spíše jako obal, který chrání křehké ručně foukané sklo. Zdánlivě nesourodé materiály však mají i mnoho společného. Oba jsou tvarovány vzduchem, vyžadují opatrnou manipulaci a jsou křehké. Kolekce Floating Futures pracuje i s materiálovými limity, ty jsou zprostředkovaně převtěleny do idey pomíjivosti, nestability a destrukce. Nafouknuté části se mohou deformovat, hrozí postupné unikání vzduchu, a tím i úplné zničení objektu – roztříštění skla a propíchnutí fólie. I toto je však přirozená součást použitých materiálů.

Pro výstavu v Benátkách se kolekce rozrostla o další objekty, které jsou inspirovány námořními bójemi a signalizačními zařízeními. Krejčí tak navázal na téma, které ho v poslední době intenzivně vybízí k přemýšlení a přetváření do konkrétních významuplných forem. Jsou jím jeho úvahy o světelně industriální krajině, městském prostředí, signalizačních značeních a působení světelného objektu v určité situaci. Obecně by se dalo říci, že je inspirován nočním městem a industriální krajinou.